3    EFEKTIVITA


Projíždění magickým královstvím Přežvykování prstového jídla

McDonald usiluje o vytvoření vvsoce efektivních systémů a mcdonaldizace předpokládá hledání maximální efektivnosti ve stále se zvyšujícím počtu rozmanitých sociálních sektorů. Efektivita znamená výběr optimálních prostředků k dosažení daného cíle, ale tato definice vyžaduje určité vysvětlení. Za prvé, ačkoli užíváme termínu optimální, jen zřídka se stane, že jsou kdy nalezeny skutečné optimální prostředky vedoucí k cíli. Spíše je zde snaha nalézt a využít nejlepší možné prostředky. Spolu s ekonomem Herbertem Simonem věříme, že lidé i organizace jen zřídka maximalizují. Přesto snaha o efektivitu vede k hledání stále lepších prostředků, vedoucích k cíli. Za druhé, obecná platnost termínů prostředky a cíle objasňuje, že efektivita může být aplikovatelná na bezpočet prostředků a cílů. Jinými slovy, může zde docházet ke hledání optimálních prostředků, které zahrnují velké množství různorodých cílů. To znamená, že snaha dosáhnout efektivnosti se může objevit, a opravdu se objevuje, v rozličných sociálních sektorech. .
V mcdonaldizov~ané společnosti lidé zřídka hledají nejlepší prostředky k dosažení cíle sami od sebe. A tak v. mnoha společenských sektorech bylv institucionalizovánv již dřív'c objcv~ené nejlepší možné prostředky k dosažení různorodých cílů. Tv-to nejlepší prostřcdkv mohou být součástí tcchnologie. sepsané do organizačních pravidel a regulí, nebo se je mohou zaměstnanci naučit při vzdělávacím socializačním procesu. Bylo by velice neefektivní, kdyby se po lidech požadovalo, aby optimální prostředky pro uskutečnění svých cílů objevovali stále dokola.


Bezdrátová klávesnice a samoobslužné nápoje

Na počátku padesátých let, na úsvitu éry rychloobslužných restaurací, bylo hlavní alternativou jídlo uvařené doma, většinou z produktů předem zakoupených na různých tržištích. Tohle bylo jasně efektivnější než předchozí způsob získávání potravy, jako byly hony či sklizně ovoce a zeleniny před tím, než jste vůbec mohli začít vařit. V padesátých letech se už jen málo Američanů shánělo po přísadách do svých jídel ve volné přírodě, místní obchody a supermarkety se staly efektivnějším místem pro získání potravy.
Samozřejmě že série různých vynálezů zvýšila i efektivnost domácího vaření. Lednička, mrazák a plynový či elektrický sporák byly vítanými technickými pomocníky. T aké kuchařské knihy velice přispěly k efektivnosti domácí kuchyně. Místo aby se muselo stále něco vymýšlet, kuchařka jenom dodržovala recept, a tak vyprodukovala jídlo efektivněji. Doma uvařené jídlo bylo a stále ještě je relativně neefektivní způsob získávání potravy. Už dlouhou dobu je restaurace efektivnější alternativou. Ale restaurace se mohou stát i neefektivní, pokud nám to trvá několik hodin, než se do ní dostaneme, zkonzumujeme tam jídlo a zase se vrátíme domů. T ouha po stále ekonomičtějším způsobu stravování vedla ke vzniku některých předchůdců dnešních rychloobslužných restaurací -jakojsoujídelny, kavárny a různé druhy pojízdných restaurací. Na těchto modelech se pak začala stavět moderní rychloobslužná restaurace jako další krok ve směru k efektivnější konzumaci jídla. Byla to především efektivnost operací bratrů McDonaldových, která ovlivnila Kroce. Takto Kroc popisoval svoje počáteční reakce na jejich systém:
Byljsem fascinován jednoduchosti a efektivitou tohoto systému. ... Každý krok v produkovániomezenéhojidelničku bylpečlivěrozložena vykonáván sminimálnim úsilím.Prodávali pouze obyčejné a sýrové hamburgery... a všechny se opékaly stejným způsobem.
Předtím, než byl vyhlášen McDonaldův hamburger jako model efektivnosti, pohrával si Kroc i s jinými alternativami na zvýšení ekonomičnosti restauračních jídel. NEJDŘÍvE pomýšlel na párky v rohlíku, ale potom od této ideje ustoupil. Bylo tu už příliš mnoho druhů párků párky s obilovinami a moukou, masový párek z různých druhů masa, hovězí či košer párek. Všechny se různě upravovaly, některé mohly být vařené, jiné grilované na roštu, pečené či uzené a tak dále. Hamburgery byly na druhé straně - samy o sobě velice jednoduché. Přísady se dávaly na ně, ne dovnitř. A existoval jen jeden způsob, jak je připravovat - a to bylo grilov ání.
Kroc a jeho spolupracovníci se dívali na každý hamburgerový komponent z pohledu zvýšení efektivity, se kterou by mohl být připravován a servírován. Například začali nejdříve s částečně naříznutými houskami, jež plátky držely pohromadě. Ale zjistilo se, že by bylo mnohem efektivnější, kdyby byla houska rozříznutá celá a plátky oddělené. NEJDŘÍvE tedy housky dorazí v krabicích, které část zaměstnanců otevírá. Potom rozkrajují housky, oddělují oba plátky a vytřiďují nepotřebné papírové obaly a krabice.
Aby byl celý proces dokonalejší, začalo se pečivo přepravovat ve znovu použitelných, vratných krabicích. Podobná pozornost byla věnována masovému bochánku. Například papír mezi nimi musel mít přesně požadované množství vosku, aby bochánky správně sklouzly z papíru na gril.
Kroc objasňuje, že hlavním cílem těchto procedur bylo dosažení větší efektivnosti:
cílem všech těchto drobnůstek, kteréjsmenikdynepustilizezřetele, bylo, abyse prácestala jednodušší a rychlejší a přitom byla dělaná dobře. Dále bylo třeba brát v úvahu snížení nákladů a kontrolu zásob, ale to bylo až na druhém místě za tím, co se dělo na rožni. To byla životně důležitá část naši montážní linky a produkt tady musel proplouvat hladce, jinak by celý podnik nefungoval.
Rychloobslužná restaurace, založená na McDonaldově modelu, je efektivní jak z hlediska hosta (ačkoli, jak ještě uvidíme později, existují zde pro zákazníka i některé neefektivní rysy), tak i majitele filiálky. Začněme tedy nejdříve s hosty, kteří shánějí jídlo k uspokojení svých žaludků. Mají několik možností ~ připravit si doma uvařené jídlo, jít do tradiční restaurace, nebo si zajetk McDonaldovi či do nějakéhojiného rychloobslužného podniku.
Srovnáme-li tyto tři alternativy, ukáže se, že stravování u McDonalda je nejefektivnější způsob uspokojení lidského hladu. Domácí příprava jídla vyžaduje cestu do supermarketu, přípravu různých příloh, vaření jídla, jídlo a nakonec uklízení. Restaurační jídlo může být efektivnější než toto domácí, ale je pravděpodobné, že tím strávíme celou hodinu a možná i více.
Jídlo v rychloobslužné restauraci vylučuje všechny kroky, které jsme podnikli při přípravě domácího jídla a kromé toho trvá jen zlomek času, který by bylo nutno věnovat jídlu v tradiční restauraci. Jakmile jednou host vstoupí do rychloobslužného podniku, celý další proces je také uzpůsoben co nejefektivněji. Hned u restaurace je velké parkoviště s mnoha volnými místy. K pultu je to jen kousek cesty, a ačkoli jsou zde občas fronty, jídlo si přesto objednáte rychle a ihned za ně zaplatíte. Omezený jídelníček zkracuje čas při výběru. Toto velice kontrastuje s často velkou nabídkou jídel v jiných alternativách rychloobslužných restaurací. Jakmile dostanete jídlo, je to zase jenom pár kroků ke stolu a můžete začít se získáváním svých "stravovacích zážitků". Nabídka téměř vždycky zahrnuje nějaké druhy tzv. "prstového jídla" (například kuřecí McNuggets a hranolky), které vklouzává do úst tak rychle, že je zkonzumujete v několika málo minutách. Protože zde není nic, proč byste tu měli déle prodlévat, obvykle zmačkáte zbylý papír, hodíte ho do blízkého koše a vracíte se ke svému autu a k dalším (často také mcdonaldizovaným) činnostem.
Není to tak dávno, co ti, kteří se starali o rychloobslužné restaurace a zabývali se problémem, jak ještě celý proces zefektivnit, vynalezli podniky s průjezdovým okénkem. Místo "pracného" a velmi " neefektivního" procesu zaparkování auta, chození k pultu, čekání ve frontě, objednávání si, placení, nošení jídla ke stolu, jeho konzumace a pak uklízení zbytků, průjezdové restaurace nabídly zákazníkům jen jízdu k okénku (ale možná také čekání ve frontě uvnitř auta), objednání si, zaplacení a odjezd s jídlem. Bylo zde dokonce možné najíst se za jízdy, čímž se vyloučila nutnost věnovat jídlu oddělenou část doby. Průjezdové okénko je efektivní i co se týče perspektivy rychloobslužných restaurací. Čím více lidí je bude využívat, tím méně parkovacích prostor, stolů a zaměstnanců bude třeba. Zákazníci si navíc odvezou s sebou i všechny zbytky, takže nebude třeba žádných lidí na jejich uklízení.
Dalším efektivním aspektem rychloobslužných restaurací je způsob servírování jídla. Jak jsme tu již naznačili, rychloobslužné restaurace servírují prstové jídlo, tj. jídlo, které můžeme držet v ruce a jíst bez příborů a nádobí. Hamburgery, smažené hranolky, pečená kuřata, plátky pizzy a tacosy tj. hlavní produkty rychloobslužnných restaurací - všechno je to prstové jídlo. Zajímavé jsou každoroční inovace, které zvýšily počet i druhy prstových jídel, která se podávají zákazníkům v rychloobslužných restauracích. Tzv. Egg McMuffin byl původně podáván k snídani - vajíčka, kanadská slanina a anglický vdolek, zkompletované do jednoho sendviče, který se může jíst rychle, snadno a bez příborů. Je mnohem efektivnější dát si takový sendvič, než sedět s nožem a vidličkou a jíst z talíře plného vajec, slaniny a toastů.
Chicken McNugget je poněkud složitější prstové jídlo a odráží skutečnost, že (alespoň podle McDonalda) je kuře docela neefektivní.
Kosti, chrupavky a kůže z kuřete vadí efektivní konzumaci, a proto byl vyroben Chicken McNugget. (Řešení by bylo, kdyby masoví dodavatelé kuřat, jako je například Perdue, dokázali vypěstovat efektivněji konzumovatelné kuře bez kostí, chrupavek a kůže. Už existuje i mcdonaldizovaný proces pěstování, krmení a porážení kuřat, jak uvidíte v šesté kapitole.) Zákazník dostane několik soust pečeného kuřete, které se dají snadno vložit do úst za pomocijen jedné ruky , zatímco druhou může použít k řízení svého vozu ve směru své další zastávky podle denního itineráře. McDonald také nabízí jablkový piroh, který může být žmoulán jako sendvič. Z hlediska rychloobslužných restaurací je efektivita postavena také na přípravě a doručování jídla. Omezený počet jídel umožňuje vysoce efektivní objednávání příloh i donášku jídel.
Je však třeba říci, že co je efektivní z hlediska rychloobslužné restaurace, je často neefektivní z hlediska zákazníka. Například pro rychloobslužnou restauraci je efektivní, když zákazník, ať už pěší či ve svém autě, čeká ve frontě: toto čekání je ale velice neefektivní z hlediska zákazníka. Za další je efektivní, když v rychloobslužné restauraci většinu práce, kterou v tradiční restauraci dělají zaměstnanci, vykoná sám zákazník, ale je zrovna tohle zákazníkovou starostí? Je pro něj efektivní sám si objednat vlastní jídlo, místo aby to udělal číšník? Nebo odvážet v autobusu obaly z papíru a umělé hmoty, místo aby to za něho udělal řidič?
Některé rychloobslužné restaurace také přišly s nápadem dát zákazníkovi něco víc, než jenom jídlo. V některých z nich, včetně Hardee's, se od zákazníka očekává, že si vezme holý hamburger k baru a tam si k němu podle své chuti přidá salát, rajčata nebo cibuli a zhotoví si vytoužený sendvič. V takových případech se vlastně vždycky stáváme na několik minut týdně tvůrci sendvičů.
K nejnovějším inovacím u Burgera Kinga či u některých jiných filiálek patří, že dostaneme prázdný hrníček, musíme jít k pultu a naplnit jej ledem a nealkoholickým nápojem, takže se na několik minut proměníme v někoho, kdo se nazývá prodavač sodovky.
V některých ultramoderních rychloobslužných restauracích se lidé setkávají s obrazovkami computerů hned při vstupu, kdy si musí "navolit" své objednávky. Těmito i mnoha jinými způsoby se rychloobslužná restaurace stala efektivnější, ovšem na úkor zákazníka.
Samozřejmě že rychloobslužná restaurace nevytvořila ideu využití zákazníka a nesnaží se z něho udělat neplacenou pracovní sílu, ale tento vynález institucionalizovala a uspíšila. Existuje mnoho dalších příkladů ukládání práce zákazníkovi. Dřívější obchod se smíšeným zbožím, kde prodavač přinášel potřebné zboží, byl nahrazem supermarketem, kde zákazník může strávit několik hodin týdně "prací" jako pomocný prodavač, když se snaží na dlouhých regálech v nekonečných uličkách najít a sehnat to, co potřebuje. Potom je nucen vléci zboží k pokladně a v některých případech je musí i vložit do sáčků. To všechno je efektivní z hlediska supermarketu, ale jasně neefektivní z hlediska nakupujícího.
Stejně tak jsou dávno pryč i pomocníci u benzínových stanic, kteří nám natankovali benzín, zkontrolovali olej a vyčistili okna;
všichni teď musíme strávit několik minut týdně jako neplacení pumpaři. Navíc, místo aby tu byl pomocník, kterému bychom zaplatili za benzín u pumpy, jsme nuceni zajít do stanice nebo kiosku a zaplatit tam. U mnoha stanic musíme dokonce zaplatit předem, a jestli potom nenačerpáme tolik benzínu, kolik jsme předpokládali, musíme se tam vracet zpět pro své drobné. I zde však už došlo k pokroku u některých pump může zákazník vložit do automatu svoji kreditní kartu a načerpat si benzín:
částka se ihned automaticky odečte ve správné výši (jak všichni doufají), a vypadne nám zpět stvrzenka i naše karta, to vše bez jakéhokoli kontaktu, a bez práce pumpaře.
Posledně zmíněný vynález byl objeven v bankovním průmyslu spolu s automatickou pokladnou, která nám všem umožňuje, alespoň na pár okamžiků, pracovat jako neplacení bankovní pokladní. Telefonní společnosti nás zase nutí být telefonními operátory. Místo abychom požádali o spojení na větší vzdálenost, musíme se o to postarat sami, což nás často stojí spousty času při vyhledávání telefonních čísel a místních kódů. Stejně tak jsme nuceni hledat potřebná čísla v telefonních seznamech, místo abychom zavolali na informace, protože je za tuto službu vyžadován neúměrně velký poplatek.
V některých ordinacích lékařů jsme požádáni, abychom se sami zvážili a změřili si teplotu. Místo aby za námi někdo přijel a zeptal se nás na požadované informace, jsou nám zasílány poštou dotazníky a očekává se od nás, že je správně vyplníme a zase odešleme. V oláme-li v dnešní době do úřadů, stane se nám, že místo abychom se dozvonili na lidského spojovatele, jsme nuceni mluvit se záznamníkem a teprve po mnoha instrukcích z computeru se nám (jak doufáme) dostane žádaného spojení.
Jeden humorista popsal podobnou "konverzaci" takto:
Společnost, kterou se snažíte zastihnout - Thomas Watson - není momentálně k dispozici. Po zaznění signálu můžete zanechat zprávu. Chcete-li si svoji zprávu překontrolovat, zmáčkněte 7, a chcete-li ji poté změnít, zmáčkněte 4. Chcete-li ke své zprávě ještě cokoli přidat, zmáčkněte 5. Máte-li zájem o dosažení jiné společnosti, zmáčkněte hvězdičku a zkuste čtvrtoulinku.Zmáčknete-li23, můžete si poslechnout Muzaka.Chcete-limluvit s nějakou lidskou bytostí místo mne, což bude určitě marná snaha, zmáČkněte 0 - protože s vámi zacházíme jako s jednou z nich.
Poštovní služba nás také nutí ke spolupráci tím, že musíme znát stále delší směrovací kódy. Poštovní úřad se mnohem více spoléhá na automaticky tříděnou poštu. Ale veškerá technologie selhává, jestliže není adresa na obálce správně napsaná. T akže poštovní služba teď už žádá na lidech mnohem více než jen psát čitelně - požaduje psát adresy na stroji.
Mnoho z těchto příkladů, které dokazují, jak instituce nutí člověka místo sebe zdarma pracovat, vypadá triviálně a mnoho z nich takových ve skutečnosti je. Jasně že to není žádná zátěž, napsat směrovací kód na obálku nebo si vyhledat telefonní číslo.
Ale když vezmete v úvahu úhrn těchto jednotlivých činností, uvědomíte si, jak dalekosáhlý vývoj zde probíhá. Moderní zákazník stráví ne nevýznamné, ale stále narůstající množství času a energie vykonáváním neplacené práce pro poměrně velký počet různých organizací.
Dalším pozitivním aspektem efektivnosti z hlediska rychloobslužných restaurací, která je často ke škodě hosta, je omezené množství možného výběru a nabídek. McDonald nenabízí pizzu a Taco Bell zase nemá pečená kuřata. Rychloobslužné restaurace (i přesto, co nám tvrdí) mají mnohem dál nejen k tradičním restauracím s obsluhou, ale i ke starým kavárnám, které předkládaly velký výběr různých druhů jídel. Zákazník, který se ocitne v rychloobslužné restauraci a má nějaké speciální přání, je politováníhodný. Místní reklamy, které říkávají "děláme to podle vás", připomínají jedno známé prohlášení Henryho Forda: "Jakýkoli zákazník může mít autoj'akékoli barvy, kterou chce, pokud je to černá." Neboť poslední věc, kterou si rychloobslužné restaurace opravdu přejí, je pracovat podle vašeho přání. Ve skutečnosti většina jejich efektivnosti vychází z toho, že vždycky pracují jen jedním způsobem tím svým! Typický hamburger je obvykle tak tenký, že může být připravován jen jako dobře propečený. V ětší hamburger (například McDonaldův quarter-Pounder) se může připravovovat i krvavý, ale rychloobslužné restaurace, z důvodu efektivnosti, dávají přednost jen jednomu způsobu. Zákazníci, kteří by snad chtěli požádat o krvavý burger, nebo o více opečené hranolky či nealkoholický nápoj bez ledu, budou pravděpodobně nuceni na takovou "exotiku" velmi dlouho čekat. Přesto jsou někteří zákazníci ochotni to udělat, protože to maří jeden z hlavních cílů stravování v rychloobslužné restauraci - tj. efektivitu.
Mnoho jiných odvětví byznysu přijalo myšlenku nabízet zákazníkovi jen omezené množství nabídek. AAMCO Transmission pracují zejména na přenosech a Midas Muffier se většinou omezuje na instalaci tlumičů. H & R Block dělá daně, ale pravděpodobně není nejlepším místem, kde si můžete nechat udělat výpočet složitějších daňových odvodů. Rovněž nenabízí ani úplný výčet daní a finančních služeb, dostupných třeba u CPA.
"McDentists" vám určitě pomohou v případě nutných, ale menších zákroků; bylo by ovšem špatné nechat si zde udělat třeba složitější kořenové resekce. Pearle Vision Centers nabízejí oční vyšetření, ale s vážnějšími problémy byste měli zajít spíše k očním specialistům.

Domácí fast food a StairMaster

Vzhledem k efektivitě rychloobslužných restaurací i domácí kuchyně se musela stát mnohem efektivnější, jinak by se mohla dočkat úplného zániku. klíčem k záchraně kuchyně byl vývoj a rozšíření mikrovlnné trouby. Mikrovlnka je určitě mnohem efektivnější pro přípravu jídla než její hlavní alternativa, konvenční sporák. Je rychlejší a je v ní možno připravit rozmanitější pokrmy. A co je nejdůležitější z hlediska této kapitoly, přispěla k produkci velkého počtu mikrovlnných jídel (včetně polévek, pizzy, hamburgerů, pečených kuřat, opékaných hranolků a kukuřice), což dovoluje efektivní přípravu toho, co můžeme obvykle dostat v rychloobslužné restauraci. Například jedním z prvních mikrovlnných jídel, připravených u Hormela, byla řada snídaňových sendvičů, zhotovených na podkladě sušenek, "které byly v nedávných letech zpopularizovány v mnoha rychloobslužných podnicích," zejména McDonaldovým Egg McMuffinem. Banquet přišel na trh s plátky mikrovlnných kuřecích prsíček. Ve skutečnosti mnoho potravinářských společností teď zaměstnává lidi, kteří stále slídí v rychloobslužných restauracích kvůli novým typům jídel, která by se mohla na trhu prodávat pro rychlou domácí přípravu. Jeden z výkonných pracovníků řekl: "Místo abyste si dali k snídani sendviču McDonalda, můžete si ho koupit Z mrazáku ve vaší prodej'né se smíšeným Zbožím." Výsledkem je, že člověk teď může vychutnat rychlé jídlo doma, aniž musí chodit do rychloobslužné restaurace. Efektivita "domácího" rychlého jídla se tak v mnoha ohledech zdá vyšší než ta, kterou nabízejí rychloobslužné restaurace. Místo toho, abyste sedali do auta a jeli do podobné restaurace, anebo skrze ni, a pak se vraceli domů, můžete si připravit stejné jídlo v mikrovlnce. Na druhé straně ovšem efektivita doma připravených jídel trpí tím, že vyžaduje předchozí cestu do supermarketu.
Mikrovlnná trouba (a rovněž i rozsah produktů, které objevila) je jenom jedním z mnoha příspěvků ke zvyšující se efektivitě domácího vaření. Mezi další technologické vynálezy patří nahrazení ručního šlehače elektrickým, dále různé kráječe, nože od Cuisinarta a přítomnost mrazáků, ať už samostatných nebo těch, které jsou součástí ledniček. V elký mrazák zahrnuje hned několik efektivností, jako omezený počet cest do obchodů za nákupem potravin a uchovávání velkého množství různých produktů ve velkých porcích, které se mohou rozdělovat a periodicky rozmrazovat. Široká dostupnost mrazáků vedla k expanzi produkce mražených potravin všeho druhu.
Nejzajímavějším zmrazeným jídlem z hlediska efektivnosti se stala tzv. televiZní večere. Lidé mohou naplnit svůj mrazák jídly (například čínskými, italskými, mexickými nebo i čistě "americkými") a pak je jen vyndat a vložit do trouby, většinou mikrovlnné. (V poslední době se tento postup stal relativně neefektivní s vynálezem mikrovlnných jídel, které lze skladovat na poličce spižírny.) Dalším nedávným konkurentem nejefektivnějších domácíchjídel se stalo hotovéjídlo, které lze koupit v supermarketu.
Můžete se cestou z práce zastavit na trhu a koupit si všechny chody. Jídlo si pak připravíte tak, že rozbalíte balíček žádné další vaření není nutné. Supermarkety bývají zaplněné i různými druhy produktů, které zvyšují efektivitu pro ty, kdo stále chtějí "vařit" doma.
Můžete si koupit třeba namíchané směsi, které usnadňují přípra vu "domácích" jídel například koláčů, pirožků, palačinek a vaflí. Není už potřeba nekonečně dlouho míchat horkou obilnou kaši, může se připravit jednoduše tak, že nalijete horkou .
vodu na směs ze sáčku. Nemusíte už vařit puding ze škrobu, můžete si ho v oddělení mléčných výrobků koupit hotový.
Mcdonaldizace přípravy a konzumace potravin byla rozšířena i do narůstajícího dietetického průmyslu. Knihy s různými dietami, které nám slibují co nejefektivnější zhubnutí, jsou často mezi největšími bestsellery. Snížení váhy je normálně velice obtížné a stojí hodně času a námahy , takže většina z knih nabízí pomoc při snadnějším a rychlejším hubnutí, které by tak bylo efektivnější.
Pro ty, kteří nějakou dietu potřebují, a takových je poměrně mnoho, byla vymyšlena snadná příprava nízkokalorických jídel. Místo zdlouhayého vaření si lidé mohou koupit řadu připravených dietních pokrmů ve zmrazené anebo mikrovlnné formě.
A pro ty, kdo nechtějí procházet ani neefektivním procesem konzumace dietníchjídel, existují koktejlyjakoje třeba Slim Fast, který se může namixovat a sníst během několika sekund. Celkem nedávným trendem se stal růst dietních center jako je Nutri/ System a Jenny Craig. Nutri/System prodává svým zákazníkům - za značné částky - složené a zmrazené dietní potraviny. Všichni si jenom musí přidat vodu. Toto jídlo je efektivní nejen pro dietáře, ale i pro Nutri/System, protože jde dobře zabalit, transportovat i skladovat. Navíc periodické návštěvy dietářů v centrech Nutri/Systemu jsou efektivně organizovány. Konzultant má přiděleno l0 minut pro každého zákazníka. Během té doby klienta zváží, změří mu krevní tlak a zapíše jeho míry, položí - některé rutinní otázky, vyplní kartu a zbytek času věnuje "řešení problému". Jestliže schůzka trvá více než přidělených deset minut a ostatní klienti čekají, recepční zazvoní do poradcovy pracovny. Poradci se učí veškerým technikám na univerzitě Nutri/ Systemu, kde po týdenním výcviku (nejsou zde žádné neefektivní roky studia) dostanou vysvědčení a diplom NSU.
Silný důraz na efektivitu je kladen i v moderních klubech zdraví, včetně takových řetězců, jako jsou Holiday Spa. Tyto kluby často nabízejí pod jednou střechou doslova všechno potřebné ke snížení váhy a udržení tělesné kondice, včetně širokého , sortimentu cvičebních zařízení, dále běžeckou dráhu a plavecký bazén. Cvičební zařízení je velice specializované, takže můžete efektivně zlepšovat svoji kondici na určitých částech těla. Například cvičením na běžeckých strojích a na StairMasteru - což je druh cvičebního zařízení - se zvyšuje kardiovaskulární zdatnost, zatímco při používání různých zvedacích zařízení zvyšujete sílu a posilujete svaly na potřebných místech vašeho těla. Další efektivitou spojenou s používáním tohoto zařízení je, že člověk může při cvičení zároveň dělat i jiné věci. Mnoho klubů má v tělocvičnách zavedeny televize, takže člověk cvičí a může sledovat zajímavý program, číst si, poslouchat hudbu či nějaký román z magnetofonové pásky. Cvičební zařízení většinou umožňuje i registrovat míle, které jste "uběhli", stupeň obtížnosti či vydané kalorie.

Prodejní automaty a L. L. Bean

Obchodní dům je místo pro nakupování jasně ekonomičtější než série speciálních obchodů, roztroušených po celém městě nebo předměstích. Nákupní centrum zvyšuje efektivitu tím, že soustřeďuje pod jednou střechou hned několik obchodních domů a speciálních obchodů. Kowinski popisuje toto centrumjako "extrémně efektivní a ekonomické prodejní zařízení".Je také cenově výhodné pro maloobchodníky, protožeje souborem obchodních domů a obchodů, který láká zástupy lidí. A je ekonomické i pro zákazníky, protože mohou při jedné pochůzce navštívit hned několik prodejen, naobědvat se v "potravinovém zákoutí" (pravděpodobně zpopularizovaném mnohými rychloobslužnými řetězci) , podívat se na film, dát si drink a jít si zacvičit nebo navštívit dietní centrum.
Cesta k ekonomickému nakupování však nekončí v obchodních centrech. Nedávno se velice zvýšil katalogový prodej (přes firmy jako je L. L. Bean nebo Land's End, či jiné dodavatelské společnosti), který umožňuje lidem nakupovat, aniž opustí pohodlí svého domu. Ještě daleko ekonomičtější, i když vyžaduje mnoho hodin před obrazovkou, je tzv. teleshopping. Před zraky posluchačů se předvádí velký výběr produktů a není nutné udělat nic než zvednout telefon a zavolat, objednat si výrobek a nechat si připsat částku na účet kreditní karty. Nejnovějším vynálezem v teleshoppingu je tzv. "scanfone", což je domácí telefonní přístroj, zahrnující "tužkový scanner, magnetické čidlo, čtoucí kreditní kartu a klávesnici." Zákazník pouze "naskenuje položky z katalogu pomocí kódů a dále datum požadovaného doručení a způsob placení. Objednávky jsou potom elektronicky rozesílány do jednotlivých obchodů, podniků a příslušných bank." Někteří šéfové obchodních center se už obávají, že přijdou o svůj byznys, bude-li se ekonomičnost domácího nakupování dále zvyšovat.

Videopůjčovny, hromadné zájezdy, magické království a kryté stadiony

S vynálezem videokazet a obchodů, které je půjčují, už není pro mnoho lidí ekonomické jezdit do místních kin. Dnes je možné sledovat filmy, dokonce hned několik za sebou, v pohodlí svého domova. Pro ty, kteří touží dokonce po ještě větší ekonomičnosti, je na prodej nový televizní přijímač, který divákovi umožňuje sledovat film z videa, zatímco se dívá na svůj oblíbený televizní program na insetu televizní obrazovky.
Největší licenční videopůjčovnou ve Spojených státech je Blockbuster, který se pravděpodobně "považuje za McDonalda ve videovém byznysu". Blockbuster má více než 2 000 filiálek ajejich nárůst odráží i skutečnost, žejeho zisk se v roce 1991 zvýšil o 36 procent. Přesto existují fámy, že bude nahrazen ekonomičtějšími alternativami. Jednou z nich je odkoupení si možnosti sledování filmu od některých kabelových společností. Místo abyste se vláčeli do videopůjčovny, naladíte doma správný kanál a zavoláte do kabelové společnosti. Další experimentální alternativou je snaha společnosti GTE doručovat filmy do vašich domovů pomocí optických kabelů. Tak jak videopůjčovny nahradily mnoho kin, budou i ony brzy nahrazeny ještě ekonomičtějšími alternativami.
Jak jsme se stručně zmínili ve druhé kapitole, cestování do cizích, exotických lokalit se také stalo mnohem ekonomičtější.
Nejlepším příkladem toho mohou být hromadné zájezdy. V ezměme si třeba třicetidenní výlet po Evropě. Aby byl efektivnější, jsou navštěvovány pouze hlavní evropské lokality. Uvnitř nich jsou výletníci nasměrováni na hlavní památky. (V Paříži se jistě zastaví v Louvru, ale asi ne v Rodinově muzeu.) Protože cílem je ukázat lidem v krátké době co možná nejvíce památek, klade se důraz na jejich ekonomický transport z jednoho místa na druhé.
Nejlepším prostředkem přepravy se jeví autobusy , které v povoleném čase umožní výletníkům uvidět co nejvíce. U obzvláště zajímavých míst může autobus zpomalit nebo dokonce zastavit, aby si lidé mohli místo vyfotografovat. U většiny důležitých lokalit je naplánovaná zastávka, turisté si vše ve spěchu prohlédnou, udělají si obrázky, koupí suvenýry a pak zase naskočí do autobusu a směřují k další atrakci.
Není pochyb o tom, že toto je vysoce ekonomický způsob prohlídky hlavních turistických atrakcí v Evropě. Hromadný zájezd může být skutečně pokládán za obrovský, lidmi pohybující mechanismus, dovolující ekonomický transport lidí z jednoho místa na druhé. Jestliže se turista rozhodne vydat za krásami Evropy na vlastní pěst, bude ho stát více času i peněz, aby viděl tytéž věci. S hromadným zájezdem jsou sice spojeny i jiné problémy (například má turista skutečně dostatek času "zažít" Evropu?), stejně jako s každým jiným racionálním systémem, ale o těch budeme diskutovat ještě později.
Myšlenka co nejekonomičtějšího pohybového mechanismu dosáhla pokroku objevením moderních zábavních parků, jako je Disneyland nebo W alt Disney W orld. Například ve Světě W alta Disneye a v Epcot Centru na Floridě informační tabule na silničních sítích (nebo reklamní vysílání v autorádiích) navádí každý den množství aut na vhodné parkovací plochy, kde čekají mikrobusy, jež převezou všechny členy rodiny za brány parku. Jakmile jsou návštěvníci v parku, ocitnou se najednou na ohromném (i když ne samohybném) běžícím pásu, který je vede od jedné atrakce ke druhé. U vidí před sebou různé dopravní prostředky (auta, loďky, ponorky, letadla, raketové lodě nebo pohyblivé chodníky), které jimi budou posunovat stále dál, k dalším atrakcím tak rychle, jak jen to bude možné. Rychlost, kterou se člověk pohybuje mezi atrakcemi, podtrhuje zážitek a redukuje pravděpodobnost, že návštěvník bude pochybovat o "realitě" toho, co vidí. V e skutečnosti si člověk nikdy není úplně jistý, čeho je svědkem, ačkoli se to "zdá" být vzrušující. Samozřejmě že Disney Worldje obětí svého vlastního úspěchu a dokonce anijeho vysoce ekonomické systémy nejsou schopny zvládout každodenní záplavy lidí. Proto musí návštěvníci u nejpopulárnějších atrakcí vždycky vystát dlouhé fronty. Čekání by bylo ještě mnohem delší, kdyby nebylo ekonomičnosti, s níž Disney World pohybuje lidmi.
Lidé nejsou jedinou věcí, kterou musí Svět W alta Disneye ekonomicky zvládnout. Dovolte nám připomenout jen jeden z dalších příkladů této ekonomičnosti ~ odklízení odpadků. Davy lidí v parku toho hodně snědí (většinou rychlé prstové jídlo), a výsledkem je nahromadění velkého množství odpadu. Po celém parku jsou restaurace a snack bary, kde se prodává jídlo zabalené do papíru, fólie nebo plastické hmoty. Kdyby se organizátoři spolehli pouze na nádoby, které se vyprazdňují každý večer, byly by barely brzy plné a lidé by házeli odpadky na zem. Aby se tomu zabránilo (a zabránit se musí, neboť čistota je klíčovou složkou mcdonaldizovaného světa a Světa W alta Disneye obzvláště), davy zaměstananců stále zametají, sbírají a vyprazdňují odpadkové koše. Hory smetí ovšem odklízí i moderní technika. V Disney W orldu byl zřízen dokonalý a komplikovaný systém podzemních kanálů. Nádoby jsou vyprazdňovány a odpadky jsou házeny ~ -do podzemí, kde jsou sunuty rychlostí 60 mil za hodinu do centrálního sběrného místa, daleko od zraků návštěvníků. Odpadky magicky mizí, neboť Disneyův svět je magickým královstvím ve všem všudy. Takže v mnoha směrech je zábavní park vysoce ekonomické místo, zejména ve srovnání s poutěmi na Coney Islandu. Poslechněte si, jak jeden z návštěvníků popisuje jiný moderní a vysoce racionalizov aný zábavní park Busch Gardens:

Zmizely prašné cesty i svůdný hlas syrového světa, lesklý a křiklavý, plný vzrušení, i drsné lákání tisíců žlutých světel, blíkajících v temnotě. Na jejich místě je ohromný soběstaČný prostor, který ukrývá malé město, vybavené provozem tak efektivním, že by mu ho mohla závídět města jakýchkoli rozměrů.

Nové atletické stadiony, které byly v minulých letech postaveny ve Spojených státech, také počítají s ekonomickým pohybem lidí. Byly stavěny blízko přístupových cest, obklopené velkými parkovacími plochami. Systém ramp a eskalátorů pohybuje lidmi dovnitř i ven, ale tento účelný pohyb není jedinou formou ekonomičnosti moderních stadionů. Při mnoha hrách, například baseballu, je velmi nepohodlnou událostí déšť, a proto se začaly stavět stadiony kryté. U těch nekrytých byly děštové pauzy zredukovány tím, že trávník (na kterém při zmoknutí nebylo možno hrát) byl vyměněn za umělý povrch.

Medicína na běžícím pásu a McDoctors

Jednou z institucí, o kterých by bylo možné si myslet, že jsou imunní vůči ekonomickým tendencím a racionalizaci všeobecně, je moderní medicína. Avšak i zde můžeme být svědky značného pohybu ve směru k efektivnosti a racionalitě. V několika instancích můžeme nalézt to, co se dá nazvat "medicína na běžícím pásu". Jedním příkladem může být Dr. Denton Cooley (jehož fetišem je výkonnost), který provádí jemné operace srdce v "továrně na srdeční chirurgii", fungující s precizností "montážní linky".Ještě více ohromujícíje tento popis Moskevského výzkumného ústavu oční mikrochirurgie: Scéna v mnoha směrech připomíná moderní továrnu. pás tíše klouže kolem pěti pracovišť, periodícky se zastavuje a pak se znovu dává do pohybu. Na každém pracovišti je jeden službu konající lékař ve sterilní masce a v plášti. Má pouze tři minuty na to, aby splníl svůj úkol před tím, než se pás dá zase do pohybu. Pokud jde všechno hladce, podaří se tímto způsobem stihnout asi 20 připadů za hodinu. Téměř všechno ostatní kolem běžícího pásu je však vysoce neobvyklé: pracovnícijsou oční chirurgové a běžící pás nese na nosítkách lidská těla. Tohle je ... přesná kopie metod Henryho Forda, aplikovaných na medícínskou praxi...
jakási "lékařská továrna na produkci lídí s dobrým zrakem".
T akovéto běžící pásy nejsou ovšem v medicíně obvyklé jen ve Spojených státech (nebo Rusku), ale je možné si představit, že se během následujících let stanou běžnými všude.
Lékařskou profesi popohání k vyšší výkonnosti množství činitelů. Jedním z klíčových faktorů při zvyšování výkonnosti v medicíně je vzestup investory vlastněných korporací (jako je například Humana Inc. a Hospital Corporation of America), jež jsou zainteresovány na medicíně jakožto na podnikání zajišťujícím zisk.
V e snaze maximalizovat zisky se tyto instituce a jejich profesionální manažeři snaží zefektivnit všechny možné operace. Kvůli tomu, aby obstály v konkurenci, budou muset i neziskové zdravotnické organizace neustále zvyšovat důraz na ekonomičnost a efektivitu.
Tlak federální vlády a třetích platících stran, jako jsou některé pojišťovací společnosti (například Blue Cross-Blue Shield), na omezení nákladů nutí zdravotnictví ke zredukování svých činností na minimum. Lékaři jsou nuceni omezit svoji aktivitu (například vyloučit nepotřebné testy a některé chirurgické zákroky) a urychlit svoji práci. Navíc se stále více zákroků vykonává ambulantně. Místo toho aby byl pacient na několik dnů hospitalizován a mohlo se mu udělat několik testů nebo menší chirurgický zákrok, stále častěji se toto provádí během jednoho dne.
Federální vláda, prostřednictvím tzv. Medicare, zavedla nové platební a diagnostické programy (DRG Diagnostic Related Groups - skupiny příbuzných diagnóz, pozn. překlad.), podle nichž je do nemocnic přidělena předem stanovená částka pro danou lékařskou diagnózu, nezávisle na tom, jak dlouho je pacient hospitalizován. Tím se nahrazuje systém, při němž vláda zaplatila jakoukoli "rozumnou" částku, která byla doložena účtem. Výsledkem je, že místo indikování klidného pobytu v nemocnici a dostatečného času na vyléčení pacienta, zdravotníci musí omezovat svoji činnost. Protože vyplácené částky jsou fixní, zdravotnický personál je nucen přijímat a ošetřovat pacienty co možná nejekonomičtěji.
Dalším faktorem při zavádění ekonomičnosti do nemocnic je nárůst konkurence. Popud k tomu dal v roce l975 Nejvyšší soud, který prohlásil, že se na lékaře vztahuje Shermanův protitrustový zákon (a řada dalších úspěšných žalob, podaných federální obchodní komisí proti nesoutěživosti lékařských praxí). Americká lékařská asociace (AMA) se dlouho snažila zakázat konkurenční soupeření pomocí etických kodexů. Úspěšné protitrustové žaloby vedly k omezení těchto zákazů, ke zvýšení konkurence a k výslednému tlaku na lékaře, kteří byli nuceni hledat efektivnější způsoby praxe, aby mohli úspěšně obstát na lékařském trhu.
Přispěla k tomu i politika Reaganovy vlády v osmdesátých letech, která výrazně podporovala konkurenci. Ještě dalším faktorem, zvyšujícím soutěživost a tím i větší ekonomičnost v medicíně, je narůstající počet lékařů. T ento nárůst byl podporován, alespoň částečně, zákonem tzv. Health Professions Educational Assistance Act (O podpoře vzdělání zdravotnických profesí ~ pozn. překlad.) z roku 1963.
Nezanedbatelným rysem je i expanze lékařské byrokracie s jejím přirozeným zájmem o hospodárnost. Nemocnice, lékařské konglomeráty, řetězce, zdravotnické organizace (např. HMO's Health Maintenance Organizations), třetí platící účastníci i vláda - všechno to jsou, nebo mohou být, mohutné byrokratické systémy. Tyto byrokracie, vlastně úplně všechny byrokracie jsou konstruovány pro efektivní vypořádání se s velkým objemem práce. Kromě toho existuje i řada moderních lékařských technologií, které se snaží lékařskou praxi zekonomičtit. Jedním z mnoha příkladů je laserová technologie, která mimo jiné zvýšila efektivnost vysoce náročných očních operací.
Možná nejlepším příkladem zvyšující se efektivnosti lékařské praxe ve Spojených státech a také pronikavého vlivu mcdonaldizace je nárůst "průchozích" chirurgických nebo pohotovostních center. Tito tzv. "McDoctors" nebo "Docs-in-the-Box" (doktoři v krabici pozn. překlad.) jsou tu pro ty pacienty, kteří chtějí vyřešit své zdravotní problémy s maximální efektivností. Ačkoli pacient s tržnou ranou nemůže být sešit tak ekonomicky, jako je obsloužen zákazník shánějící se po hamburgeru, dá se na tyto dva postupy aplikovat mnoho stejných principů. V každém případě je pro pacienta mnohem efektivnější moci kdykoli vejít do takového centra bez předchozího objednání. Jestliže má člověk nějakou drobnou akutní příhodu (jako je třeba tržná rána), je pro něj mnohem výhodnější projít zařízením "McDoctors", než se vláčet bludištěm pohotovostních pokojů v některé velké nemocnici.
Z hlediska organizace se McDoctors dají řídit mnohem efektivněji než pohotovostní oddělení v nemocnici. "Docs-in-the-Box" mohou být také mnohem ekonomičtější než privátní lékaři, protože nejsou nuceni věnovat pacientům určitou osobní (a tudíž i neefektivní) pozornost, kterou pacienti očekávají od svých soukromých lékařů.

Učebnice na objednávku, knihy na páskách, McNuggets noviny a průjezdné kostely

Obrátíme-li svoji pozornost k výchovnému systému, zejména k univerzitám, jedním z projevů tlaku na větší efektivnost jsou vícevolbové yýběrové zkoušky, hodnocené počítačem. V dřívějších dobách byli studenti zkoušeni individuálně svými profesory.
To byl dobrý způsob, jak zjistit, co student opravdu umí, ale byla to (a stále je) pracovně náročná a neekonomická práce.
Později se stal velmi populární formou zkoušky esej. I přesto že stanovení pořadí bylo z profesorovy perspektivy mnohem efektivnější než individuální ústní zkouška, stále to zabíralo mnoho času. S příchodem vícevolbových zkoušek bylo známkování a hodnocení ve srovnání s ústní zkouškou nebo esejem hračkou.
Bodování mohli ve skutečnosti dělat asistenti, což bylo pro profesora velmi efektivní. Nyní máme computerizované hodnocení zkoušek, které je maximálně efektivní jak ze strany profesorů, tak i asistentů.
Vícevolbové zkoušky ale stále ještě nutí profesory tvořit zásobu nezbytných otázek. Navíc, alespoň některé otázky se musí každý semestr měnit, protože by studenti pravděpodobně využívali možnosti získat staré testy. Řešení se ale našlo: společnosti, které vybavují profesory (zdarma) zásobou tištěných knih, plných více volbových otázek. Ty navazují na látku v učebnicích, předepsaných pro výuku ve vyšších třídách. Profesoři již nemusí vymýšlet otázky, mohou použít ty, které jim poskytne nakladatel. Přesto museli donedávna profesoři tyto otázky přepisovat, nebo je museli nechat přepsat někým z personálu. V poslední době však začali nakladatelé poskytovat sady otázek na počítačové disketě. Nyní vše, co musí profesoři udělat, je vybrat si otázky a nechat tiskárnu dokončit zbytek. A tak mají profesoři nyní ve skutečnosti s vlastními zkouškami jen velmi málo společného.
Nakladatelé poskytli ještě další služby profesorům, kteří se rozhodli přijmout jejich učebnice. Vybavují je dodatečným materiálem, kterým by profesor mohl zaplnit svoje vyučování programy lekcí, diskusními otázkami, videokazetami, filmy, dokonce i nápady pro pozvání jiných hostujících přednášejících, či náměty na studentské projekty. Mají-li štěstí, mohou profesoři tyto pomůcky používat dlouhou dobu a sami ve třídách nedělat téměř nic. Je třeba říci, že z profesorovy perspektivy jsou to velice efektivní prostředky výuky, které jim šetří drahocenný čas na mnohem cennější činnost, jako je psaní nebo vědecká práce.
V říši nakladatelů jsem zažil skvělé příklady moderní efektivnosti - tzv. vydávání na objednávku. K učebnici na objednávku si nakladatel zjedná velké množství autorů, kteří napíší kapitoly na daná témata. Profesor, který se o takovou knihu zajímá, dostane seznam všech dostupných kapitol. Pak si může vybrat jakoukoli skupinu kapitol, které se seřadí do budoucí knihy podle profesorova přání, a kniha se vydá v požadovaném nákladu.
Tento proces byl umožněn vynálezem nové počítačové technologie a expresních tiskáren.
U čebnice na objednávku jsou mnohem ekonomičtější než jejich předchůdci nejméně ze dvou pohledů. Za prvé je daleko lepší mít široký rozsah expertů, z nichž každý napíše jednu kapitolu, než jednoho autora, který je napíše všechny. Za druhé je daleko efektivnější jak ze strany profesora, tak i studenta, když se v knize objeví jen ty skutečně potřebné kapitoly. (Na rozdíl od tradičních učebnic, kde je spousta kapitol, které nejsou pro studium podstatné.)
Dalším příkladem efektivnosti v publikování je vynález knih na páskách. Existuje řada společností, které půjčují nebo prodávají knihy nahrané na audiopáskách. Dostupnost těchto nahrávek dovoluje větší efektivnost při "čtení". Místo toho abychom si jen četli, můžeme se nyní zabývat i jinými aktivitami (například řízením, procházením se, běháním, sledováním televize s vypnutým zvukem). V elké ekonomičnosti bylo v této oblasti dosaženo i díky výrobě knih ve zkrácené formě. Pryč jsou ztrátové hodiny, jež jsme často věnovali čtení nebo poslouchání "nevýznamných" částí románů. S liberálním "sestřihem" může být i taková kniha jako Válka a mír přečtena na jedno posezení.
Mnohem "serióznější" nezhuštěné noviny (jako jsou například The New York Times a The Washington Post) jsou na čtení relativně neefektivní. Platí to zejména u článků, které začínají na první stránce a pokračují na několika dalších. O takových článcích se říká, že "přeskočily", a mnoho čtenářů je odmítá číst. USA TO DA Y vyloučily tento neefektivní způsob tím, že většina jejich příběhů musí začínat i končit na jedné stránce, jinými slovy nabízejí tzv. "News McNuggets" (jednohubkové novinky ~ pozn. překlad.) Dosáhly toho bezohledným redakčním krácením textů, které se začaly orientovat (bez jakýchkoli zbytečných slov) pouze na relativně holá fakta.
Princip USA TODA Y přijalo i mnoho jiných periodik, zejména stále populární Reader' s Digest.Jeho základním principem bylo, že "časopisecké články musí být napsány tak, aby se zavděčily čtenáři a podaly mu jádro věci v oblasti nového, rychle se měnícího světa." Předchůdci USA TODAYjsou časopisy Time, Newsweek a Business Week. Efektivnost toho posledního ve srovnání s časopisem Wall Street ]ournal podtrhli dva pozorovatelé: ,,]e jasné, že Zaméstnaní výkonní pracovníci nemají čas každý den do hloubky pročítat Wall Street ]ournal, takŽej'eden rychlý pohled do Business Week ~ každý týden jim stačí, aby byli o krok vpred pred svou konkurencí." Pokud jde o oblast náboženství, mcdonaldizace se tu projevuje, kromě jiného, v tzv. průjezdných kostelech. Dále je to značné rozšíření religiózních televizních programů, při kterých lidé mohou vyznávat svoje náboženství v pohodlí svých obývacích pokojů. Za zmínku stojí zejména příklad náboženské racionalizace, kdy V atikán (v roce l985) oznámil, že katolíci mohou dostat odpustky od papeže během jeho každoročního požehnání v televizi nebo rádiu. ("Myslí se tím odpuštění trestu za hříchy, dosažené projevy oddanosti.") Předtím se katolíci museli zúčastnit mnohem méně výhodné cesty do Říma k novoročnímu papežovu projevu a prokazovat své "správné úmysly a postoje", aby odpuštění pak mohli získat osobně.

Henry Ford, "právě včas" a odborníci pro racionalizaci a efektivnost

Vrátíme-li se zpět k automobilovému průmyslu, jednou z hlavních motivací Henryho Forda pro vynález montážní linky byla snaha ušetřit čas, energii a peníze (tj. být ekonomičtější) při produkci automobilů, aby se mohl zvýšit prodej aut a profit Ford Motor Company. Jak jsme se zmínili již dříve, tento Fordův nápad automobilové montážní linky byl inspirován systémem kladek, který používali na jatkách v Chicagu k porcování dobytka.Jak systém kladek posunoval býka od jednoho specializovaného zařízení k druhému, každý ze zaměstnanců provedl určitou práci a na konci linky byl býček zcela zpracován. Tento systém byl jasně ekonomičtější než zaměstnávání jednoho kráječe masa, který by musel vykonávat veškerou řeznickou práci.
Zavedení montážní linky dovolovalo velké zvýšení ekonomičnosti v automobilové výrobě. Výsledkem těchto snah bylo, že společnost F ord Motor Company byla v krátké době schopná zvýšit produktivitu a snížit náklady a v důsledku toho zvýšit prodej a svůj zisk. Ostatní automobilové společnosti rychle přijaly monážní linku buď zcela nebo alespoň zčásti a mnoho dalších průmyslových podniků je následovalo. Dnes dominuje veškerému automobilovému průmyslu, ale její nejekonomičtější projevy lze nalézt ne v Detroitu, ale v Japonsku. Japonci přijali americkou montážní linku po druhé světové válce a zdokonaliliji k ještě větší ekonomičnosti. Ale i Japonci sami značně přispěli ke zvýšení efektivnosti. Dobrým příkladem tohoto tvrzení je japonský systém "právě včas", který nahradil americký systém "právě pro případ". Oba systémy se týkají zásobování výrobce, zejména montážní linky, potřebnými součástkami. Při americkém systému "právě pro případ" jsou jednotlivé části skladovány v továrně pro případ, že budou potřebné. To vede k neekonomičnosti, zejména ke koupi a skladování (při velkých nákladech) částí, které se nebudou nějakou dobu používat. Aby se tomu vyhnuli, Japonci vyvinuli systém "právě včas", kdy nezbytné části přijdou na montážní linku právě tehdy, kdy jsou potřeba pro další výrobu.
Tak se vlastně všechny japonské zásobitelské společnosti organi zují do jedné, obrovské montážní linky. Dovolte nám uzavřít tuto kapitolu posledním historickým příkladem důrazu na ekonomičnost, jakým je T aylorův védecký management. Je zcela relevantní zase se k tomuto tématu vracet, protože následovníci Taylora a vědeckého managementu se stali známými jako odborníci pro racionalizaci práce a efektivnost provozu. Taylor byl veden vírou, že Spojené státy trpí "neekonomičností téměř ve všech oblastech denního života", a že je tudíž třeba "větší národní efektivnosti". T aylorova přístupu se detailněji dotkneme v následujících kapitolách, ale z hlediska efektivnosti základ leží ve studiích jeho odborníků pro racionalizaci a efektivnost, týkajících se času a pohybu. Taylor vypracoval tzv. sérii kroků, které měly zajistit úspěšnost práce:
1. Najít určitý počet dělníků, přednostně z různého pracovního prostředí, kteří mají potřebné dovednosti pro danou práci.
2. Vytvořit pečlivou studii elementárních pohybů (a rovněž i nářadí a nástrojů), které tito lidé při práci používají.
3. Změřit pečlivě čas každého z těchto elementárních kroků s cílem najít nejefektivnější způsob, jak je provádět.
4. Zefektivnit práci vyloučením neekonomických pohybů, jako jsou "všechny zbytečné, pomalé a neužitečné pohyby".
5. Nakonec, poté co byly všechny neekonomické pohyby vylou čeny, zkombinovat všechny ekonomické pohyby (a nářadí) a vytvořit "jediný nejlepší způsob" vykonávání dané práce.
Ačkoli v dnešních dnech slyšíme o Taylorovi, odbornících pro efektivnost, studii času a pohybu jen zřídkakdy, stále silně ovlivňují mcdonaldizovanou společnost. Nejefektivnější způsoby plnění rozmanitých úkolů jsou popsány ve výcvikových příručkách, anebo vysvětlovány manažerům, kteří je dále učí své nové zaměstnance.


Závěr

T ato kapitola se zaměřila na efektivnost a ekonomičnost, nebo na výzkum optimálních prostředků vedoucích k danému cíli uvnitř mcdonaldizované společnosti. Začali jsme jídlem a jídelníčkem a pojednávali o takových ekonomických jevech, jako jsou prodejní okénka v průjezdových restauracích, prstové jídlo, vynález domácího rychlého jídla a stále se zvyšující používání specializovaných kondičních zařízení, jako je StairMaster. V oblasti nakupování jsme diskutovali o efektivnosti, spojené s nákupními středisky, a stále narůstající ekonomičnosti katalogového prodeje a teleshoppingu. V e sféře zábavy jsme z hlediska efektivnosti mluvili o videopůjčovnách, hromadných zájezdech, zábavních parcích a současných sportovních areálech. Ukázali jsme moderní medicínu jako stále efektivnější oblast - díky vynálezu "medicíny na běžícím pásu" a díky "McDoctorům". Vysvětlili jsme, jak se knihy a učebnice staly ekonomičtější s vynálezem učebnic na objednávku a zdůraznili jsme narůstající popularitu knih na magnetofonových páskách i oblíbenost "jednohubkových zpráv" v některých novinách, jako jsou USA TODAY. Nakonec jsme dokázali, jak se práce na celém světě stala efektivnější díky montážní lince Henryho Forda a odborníkům pro efektivnost provozu F. W. Taylora. Takže efektivnost není normou jen v rychloobslužném průmyslu, ale prostupuje celou mcdonaldizovanou společností.

Další kapitola